Lucie Vondráčková je těhotná. Dokonce naznačila, že to bude holčička.

Publikováno 6.8.2011

Kdyby to šlo, Lucie Vondráčková (31) by těhotenství nejraději tajila až do porodu. K jejímu neštěstí ji ale prozradilo rostoucí bříško, proto už i samotná zpěvačka musela přiznat, že dítě opravdu čeká.

„Ano, čekám miminko,“ přiznala před třemi týdny. Nyní v prvním velkém rozhovoru manželka hokejisty kanadského Montrealu Tomáše Plekance popisuje, jak moc se jí mění život. A jen tak mimochodem naznačuje, že čeká holčičku!

Plekancovi

Mladý pár teprve nedávno zpečetil svou lásku svatbou.

Rozhovor:

Jste ve čtvrtém měsíci. Kdo vám prvně řekl maminko?

„To mi v paměti neutkvělo, ale pár lidí už mne tak oslovilo. Někdy říkají mladá paní, někdy paní doktorko a někdy vyrukují s maminkou. Vždycky mi dojde až za pár sekund, že mluví ke mně. Doteď jsem byla jen Lucka.“

K čemu se dají přirovnat emoce, když vám doktor řekne, že jste těhotná?

„Nedá se to přirovnat, je to krása. Hlavně, když si toho prťouse oba přejete, což je náš případ.“

Za pár měsíců budete máma. Vnímáte tu zodpovědnost za někoho jiného?

Ještě je to daleko, ale láduju do sebe nesmažený a celkem zdravý věci, aby mimčo nemělo hned chuť na hamburgra.“

V těhotenství jsou ženy o hodně citlivější, pozorujete změny?

To ani moc ne. Jen mi moc pod nos nejdou cigarety. Zato mi hodně voní vitacit.“

Jaké jídlo u vás teď vítězí?

Jednoznačně špenát. Asi budeme mít nějakou Pepku námořnici.“

Nakupujete už literaturu o mateřství, nebo spoléháte na ženský instinkt?

„Vždy jsem hodně četla. Jen jsem teď ze slovníků přešla na literaturu jiného druhu a taky vyzvídám na kamarádkách. Ale čím dál víc se mi zdá, že je stejně každý případ naprosto jedinečný a originální. Hlavně Max. To je jedno z nejhezčích a nejsrandovnějších miminek co znám.“

Kdo je Max?

„Jedno hodně roztomilé miminko mé kamarádky. Pořád kouká, směje se, říká si pro sebe spousty nesrozumitelných monologů a je s ním sranda.“

Jak těhotenství snáší Tomáš?

„Sportovně a elegantně, ale to se spíš zeptejte jeho.“

Napadlo vás, že byste mohla pendlovat s dítětem z jednoho místa planety na druhé?

„Nikam pendlovat nehodlám. Mám teď schválně hodně pracovní léto. Takže až nastane den D, nastane pracovní klid a začne životní šrumec.“

Kdy se chystáte zpátky do Kanady?

Hned jak tady všechno dotočím, připravím klipy na vysílání, nazpívám písničku do pohádky a sbalím kufr.“

Stihnete to do Tomášova odjezdu do Kanady před začátkem příprav NHL, tedy zhruba do půlky září?

„Ráda bych, ale musím ještě natočit jeden film a to je vždycky trošku termínově velká neznámá. To nevíte dny ani hodiny.“

Když se vrátíme o pár týdnů zpátky: Jaká byla svatební cesta?

Moc fajn. Slunce, moře, tisíce uplavaných bazénů a dost nakrmených pejsků a kočiček z okolí.“

Nemrzelo, že jste na svatbě nemohla pořádně pít?

„Já pila hodně - vodu. Dělám to tak celý život, takže žádná změna.“ (směje se)

Co je teď na světě nejdůležitější pro Lucii Vondráčkovou?

Teď je to mix všeho, co si jen umíte představit Oheň, voda, vítr ví.“

Pomůžete mi s tou představivostí?

„Aby všechno proběhlo v pořádku. Takže už moc nehraju tenis ani nebruslím. Prostě, paní opatrná.“

Přečetla jsem si na vašich stránkách reakce fanoušků a vedle gratulací tam je i strach, že na ně nebudete mít čas…

„Vždycky jsem měla čas na to, na co jsem si ho udělat chtěla. Myslím, že miminko a každá jiná životní změna vás může naopak hodně obohatit a překopat vnímání určitých zajetých kolejí. Pak přichází inspirace a nová energie k práci. Změna úhlu pohledu je občerstvující a pro muziku i herectví nutná.“

Co pro vás po pracovní stránce znamená to, že jste těhotná?

Že si teď musím máknout, abych všechno stihla. V dabingu to v ničem nevadí, jen v tancování v připravovaných klipech to bude trochu legrační oříšek. Ale já si nikdy nehrála na krasavici dokonalou, tak budu taková srandovně se kutálející. To je taky pohyb.“

Když mluvíte o pohybu, vždycky jste chodila pěšky desítky kilometrů. Ještě pořád to udýcháte i do kopců?

„Dlouhý štreky chodím pořád. A i když se mi nechce, tak jdu taky. Nejradši bych bydlela někde v sedmém patře. Ty schody jsou elixír mládí, když teda zrovna nemáte problém s chůzí. Pak je výtah nejlepší kamarád.“

No počkejte, až si budete v sedmém měsíci zavazovat tkaničky od bot…

„Budu asi u tkaniček nadávat jako špaček. Už se těším.“ (směje se)

Jak byste popsala štěstí… Co může být víc, než mít někoho rád?

Co může být víc? Když v tom lítáte oba. Jednostranná láska je spíš energii beroucí a bolavá.“

Lucie, co je pro vás výzva?

„Často se mi někam nechce. Výzvou je pak sebrat se a jít. To pak můžete potkat někoho, koho byste jinak minuli. Třeba svého budoucího muže.“

V jednom pořadu jste plnila přání slečně, která o vás snila. V čem tkví tajemství, že umíte otevřít lidská srdce?

„Myslíte, že to umím? To je spíš magická moc muziky a umění celkově. Pokud se povede představení, text, klip. Vždycky se pak najde někdo, komu v určité fázi života jemně změní život. Muziku nikdy nepřeceňuju, ale už doceňuju. Čím dál víc.“

Jak jste na tom s fantazií?

Za noc mám minimálně pět barevných snů. Mají všechny svůj smysl. Ty zvláštní si zapisuju a často z nich pak vznikají scénáře ke klipům.“

Který byl ten poslední?

„Absolutní Absurdistán… ten rozmazanej klaun ubrečenej… přišel mi jednou do snu, tak jsem mu dala v klipu prostor.“

Víte, že existuje technika, kdy si můžete téma snů ovládat, umíte to?

„Nechci je ovládat. Ráda se v životě i ve snech nechávám překvapovat. Je to často daleko lepší než jakákoli strategie. Moment, kdy vám dojdou souvislosti do té doby nesrozumitelné záhady.“

Co vás v životě nejvíc potrápilo?

„To kvůli čemu jsem se v životě nejvíc natrápila, mě posunulo vždycky nejdál. Nedávno jsem znovu četla jednu pěknou větu: Úspěchu dosáhne jen ten, kdo stál na prahu neúspěchu. A ti co vám jdou nejvíc po krku, vás posouvají nejdál. Protože zatnete zuby a nevzdáte se.“

Co považujete za nutné a umíte se slušně, ale důrazně proti tomu ohradit?

Pokud se někdo zle vyjádří o někom, koho mám ráda, tak je ze mě najednou kus kamene. Každá jeho další nepravdivá zmínka se o mě roztříští na kusy. Pokud se křivda nebo nepravda týká mě, nebolí to tolik.“

V lednu se stanete maminkou. Jakou radu, nebo slova od své maminky považujete za nejcennější?

Máma mi říkala: Jsi to, co děláš. A táta k tomu přidával: Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. To je myslím z Pyšné princezny. A já se řídím oběma a navíc tímhle: Cestu buď najdu, nebo udělám.“

Komentáře